Zamýšlíme-li se nad vhodným prostředím pro nejmladší členy rodiny, měli bychom vzít v úvahu to, že děti nejsou nevzdělaní lidé v malém provedení, nýbrž osobnosti, které pracně a někdy i bolestně dvě desetiletí usilují o získání jistoty, pocitu vlastního já dospělého člověka. Děti tvoří nepostradatelnou součást rodiny, a proto bychom jim měli i v oblasti dětských pokojů věnovat maximální péči. Úkolem dospělých je umožnit dětem využívat jejich právo na hru a volný čas a zajistit, aby toto prostředí splňovalo svůj účel, bylo kreativní a v nejvyšší možné míře bezpečné. Bohatá nabídka jevů ke vnímání je základním předpokladem vývoje jedince, a proto by měl dětský nábytek, který děti obklopuje, tuto funkci splňovat. Měl by svým tvarem, barevností, funkcí vybízet ke hře a tudíž i k seberozvíjení. Jeho užíváním nesmí vzniknout riziko, že dojde ke zranění dítěte - na rozdíl od dospělých totiž nemají zažité zkušenosti, na základě kterých by nebezpečí mohly předvídat. Dle výzkumů však většina dotázaných rodin chce mít nejkrásnější obývací pokoj, nikoliv dětský pokoj. Dětem je většinou věnován nejmenší pokoj v bytě, často s nevyhovující orientací. Většinu zařízení tvoří nábytek, který zpravidla nevyhovuje ergonomicky ani funkčně. Život dítěte má jiný rytmus než život dospělých. Dětský pokoj je primární učebnou, ve které se vyvíjejí rozhodující psychické funkce. Široká škála jevů, volný pohyb v prostoru a ničím nerušené zacházení s okolními věcmi jsou hlavním pilířem pro zdravý vývoj sebevědomí dítěte.
